Radku, Váš profesní záběr je poměrně široký, jak byste se představil z hlediska pracovního života někomu, kdo Vás nezná? A která z rolí je Vám dnes nejbližší?
Za kamerou jsem už 23 let jako reklamní a dokumentární kameraman a režisér. Mám za sebou stovky zajímavých projektů od dokumentárních filmů, hudebních videoklipů, televizních formátů po reklamní spoty. S kamerou v ruce jsem procestoval téměř celý svět a dostal se na velmi zajímavá místa. V roce 2013 jsem obdržel Českého slavíka za videoklip roku. Posledních pět let se také hodně věnuji dokumentování divokých zvířat. Z koníčku se velmi rychle stala profesionální cesta. Nejvíce mě baví fotit vlky, medvědy, rysy, jeleny, dravce a sovy. Minulý rok se mi podařilo vyfotit vlky v divoké přírodě a jedna z fotek dostala ocenění na prestižní Czech Nature Photo - 1. místo v kategorii savci.
Co Vás přivedlo k wildlife fotografii a jaký to pro Vás má význam, být součástí světa, který běžně zůstává lidským očím skrytý?
Na tuto cestu mě přivedli vlci, kteří mě fascinují celý život. Můj sen byl vidět vlky ve volné přírodě a jednou jsem se rozhodl, že tento sen začnu realizovat. V tu dobu jsem absolutně netušil, co mě čeká. Myslel jsem si, že přijdu do lesa a za pár dní je uvidím. Nakonec to trvalo tři a půl roku. Na této cestě jsem se začal o přírodě učit a pochopil jsem, že máme kolem sebe opravdu křehkou přírodu, kterou je potřeba chránit. Proto lidem ukazuji fotky divokých zvířat, aby si uvědomovali, že tu žijí s námi a že to jsou vlastně naši sousedé, které bychom měli respektovat.
Dokážete popsat, jak vypadá běžný „den v terénu“ wildlife fotografa? Co všechno focení předchází, jak dlouho čekáte na ten pravý záběr, co si v průběhu můžete, nebo naopak nesmíte dovolit?
V první řadě je potřeba najít místo, kde se zvířata vyskytují. Tomu předchází hodně času a znalosti terénu a zvířat, které chci fotit. Zvířata jsou aktivní brzy ráno anebo večer. To je čas, kdy se dají vyfotit. Takže na předem vybraná místa chodím brzy ráno, ještě za tmy abych o sobě nedal vědět. No a pak na tom místě několik hodin čekám, aniž bych se pohnul. Nesmím udělat sebemenší zvuk. Když mám obrovské štěstí, nějaké zvíře se ukáže. Když mám štěstí, které je větší, než největší štěstí a spojím to se znalostmi lokality a zvířete, zvíře se ukáže na místě, kde můžu udělat dobrou fotku.
Jak se během vícedenních výprav vyrovnáváte s každodenními potřebami - od jídla a spaní až po zdánlivě banální věci, jako je absence toalety a sprchy?
Před expedicemi do Konga jsem byl hodně rozmazlený. Na pár hodinové focení jsem si s sebou bral termosku s čajem, litr vody a svačinu. Po Kongu už vím, že vydržím i celý den s minimem jídla a několik hodin nepotřebuji pít. Takže teď si třeba na pětihodinové focení neberu ani jídlo, ani pití. Co se týká toalety, tak to je potřeba plánovat. Takže když jdu fotit na místo, kde se nemohu několik hodin hýbat, tak vím, že před tím se nemohu pořádně napít, abych nemusel chodit na toaletu. Ve střední Evropě většinou spím v mé obytné dodávce, kde mám i sprchu. Takže o hygienu není nouze. A když nemám sprchu v autě, tak se vykoupu v řece nebo potoku. Já se moc neotužuji, takže koupání v potoce na jaře a na podzim je pro mě vždy výzva. Pak se ale člověk cítí nejvíc fresh.
Které kouty české přírody považujete z pohledu wildlife fotografa za nejzajímavější? A kde se Vám podařilo pořídit záběry, na které jste dodnes hrdý?
Já nejvíce fotím v Brdech a na Šumavě. Rád se ale také podívám do Krušných hor. Nejdu moc za přírodou, jdu tam, kde žijí vlci. Nejzajímavější záběry se mi podařilo pořídit v Polsku, kde mají opravdu krásnou divokou přírodu. Vyfotil jsem tam právě ty vlky. Ale také Slovensko hodně navštěvuji díky medvědům.
Máte ve svém portfoliu snímek, ke kterému máte osobní vztah a který pro Vás znamená víc než ostatní? Čím je pro Vás výjimečný?
Ano, je to právě ta fotka vlka. Má v sobě všechno – můj sen, mé nejoblíbenější zvíře a ještě k tomu moment, který nemá vyfoceno moc fotografů na světě. Jde o snímek vlka, který si nese velký kus čerstvě ulovené kořisti, jde cca 25 metrů ode mě a kouká mi přímo do objektivu. Z tohoto rána mám několik skvělých fotek a myslím, že bude hodně těžké je překonat.
Zažíváte při své práci i nebezpečné situace? Dostal jste se někdy do momentu, kdy Vám opravdu šlo o zdraví nebo život?
Já si myslím, že ne. Ale když mé příběhy vyprávím lidem, tak mi říkají pravý opak. Při focení divokých zvířat musí každý fotograf vstupovat do přírody s velkým respektem a ohleduplností. Musí respektovat vzdálenost od zvířat a znát a pozorovat jejich chování v naší přítomnosti. Když to dodržuje, tak se do nebezpečí jen tak nedostane.
Máte sbalený batoh a čeká Vás několik dní v divočině - co v něm rozhodně nesmí chybět, aby Vás nic nepřekvapilo?
Základ mého foto batohu je foťák a objektiv. Na focení divokých zvířat nejčastěji používám tělo Sony A1 anebo Sony A1 mark II, objektiv Sony 400 mm f/2,8, náhradní baterie a teleconvertor. Vždy mám v batohu skládací mini židličku, termo podložku na sezení, nůž - nejčastěji Leatherman - křesadlo na rozdělání ohně a vždy nabitý telefon se stáhnutou mapou. Když je náročnější terén, tak si s sebou beru spodní vrstvu na převlečení a na zahřátí merino mikinu Lundhags Flok Wool Pile Jacket. Samozřejmě vždy, než vyrazím, tak prostuduju předpověď, aby mě nepřekvapilo počasí, protože si díky místu a váze v batohu nemohu zabalit věci, které bych pak nevyužil.
Máte ještě nějaký vysněný záběr nebo místo, kde byste chtěl fotit?
Mám další cíl, další sen. Ale o něm zatím nechci mluvit veřejně. Můžu jen prozradit, že se stále jedná o vlky. Vlci mě nikdy nepřestanou fascinovat.
